Přednáška Igora Nikolajeviče Kalinauskase z dubna 2004 v Kyjevě

Posted by pavel.kaspar in Aktuality on 29-05-2016

Škola

Problém spočívá v tom, že Škola a Víra nejsou v souladu.

V co věří Tradice? Tradice věří v to, že člověk se svým potenciálem dokáže mnohem více v porovnání s tím, co mu obecně společnost nabízí v životě.

To je hlavní moment Víry, které se Tradice přidržuje. Co to znamená?

Když se řekne slovo duchovnost, máme na mysli možnost využít nabízené poznání a umění k formování subjektu v sobě samém. To znamená formovat v sobě samém pro sebe hospodáře – gazdu, který je nezávislý na vnějším prostředí a podmíněn z nitra.

Proto je potřeba přijmout skutečnost, že dokud není subjekt, do té doby nemůže být ani hospodář.

Nestačí, když se vytvoří jen subjekt, protože člověk má vytvořit nový vztah mezi subjektem a realitou, to znamená, že má vzniknout to, čemu se říká rezonance.

Tradice žije na bazaru života, existuje mezi lidmi v různých formách, proto patří k živému tkanivu života.

To se může uskutečnit jen díky maximálně intenzívní vnitřní práci, která vyvolává vnitřní a vnější napětí. Napětí je nezbytné proto, aby se mohly uskutečnit změny v subjektivní realitě člověka.

Hlavní problém spočívá v tom, že je potřeba objektivizovat potenciální možnost člověka. To znamená, že člověk který Věří v Tradici si před sebe stanovuje cíle, které nejsou triviální. Také si před sebe staví smysl, který chce obsáhnout, začíná se pohybovat od smyslu k smyslu. Normálnímu člověku takový způsob života ani nepřijde na mysl. Člověk na cestě toto všechno realizuje v běžném životě. Obvyklé věci dělá neobvyklým způsobem, Duchovní tradice je přesvědčena, že je to možné.  

Co je důležité?

Důležité je skrz sebe objektivizovat to, co Tradice tvrdí. Co máme v současnosti?

Máme útočiště, to znamená sociálně-psychologický svět Tradice.

Máme Školu, která má vlastní poznání a technologii.

Proto vzniká problém praktické realizace. Praktické úkoly, svět realizace a objektivizace Víry na bazaru života podle principu – čas, místo, lidé. Proto je potřeba mluvit jazykem, kterému lidé rozumějí.

Tradice tomu dala obraz o světě, technologii práce se sebou a s realitou, odpovídající popisu toho, co je člověku dáno, popisu jeho hospodářství, které dostává při narození a v procesu výchovy. Popis sociální přírody, jejích mechanizmů, kontrukcí, a její nástroje.

Pozice Duchovní Tradice je k těmto otázkám jasně určena.  Pro ty, pro které je Tradice jedinou cestou, jedinou Vírou, pro ty, kteří chtějí zrealizovat vše, co je pro člověka  potenciálně možné, pro ty už všechno je.

Jaké etapy vidí Tradice na této cestě?

Pán sebe samého, člověk, který správně používá to, co mu bylo dané, umí správně používat své nástroje – individuálnost, osobnost a podstatu (tělo, vědomí i psychickou energii).

Člověk jako pán svého života, který mu byl dán v tomto čase, v tomto místě a mezi těmito lidmi. Osvojuje si život, který mu byl daný jako mechanizmus společného žití člověka mezi lidmi v tomto světě. Tradice nejde cestou znehodnocování  rolí a funkcí, všeobecně přijatých hodnot člověka a jeho života. Tradice ale určuje jejich místo, roli a funkci ve všeobecných zákonech sociální přírody.

Znehodnocování života, který je nám dán jako hotový je to samé, jako znehodnocování své maminky. A hotový život je věc, která je nám daná. Tradice ale tvrdí,že je to jen přípravná forma, kterou si je člověk schopen osvojit a správně používat. Člověk může nejen kvalitně používat to, co mu bylo dané, ale může se stát hospodářem toho života, kterým je obklopen. Tradice nemá takovou hodnotu jakou je odchod ze světa, ze života.

Je nutné vytvořit nové, uvědomělé vztahy mezi sebou jako subjektem a realitou. Když to, co nám bylo dané – život – se stane jen částí přebývání člověka ve světě.

K tomu, aby tato etapa byla reálně zobjektivizovaná, nabízí Duchovní Tradice realizovat takové úkoly, které jsou běžnými hranicemi toho, co nám lidem společnost nabízí.

Další etapou je člověk jako objektivní vtělení Školy, to znamená možnost stát se vtělením dané Duchovní Tradice. Duchovní Tradice má k tomu své prostředky. Tradice tvrdí, že to je možné, ale opět je to spojeno s Vírou. Máme na mysli jeden jediný konkrétní lidský osud, lidský život bez přemístění řešení této úlohy do jiných světů, do jiných vtělení a tak dále. Je to tady, teď v tuto chvíli, v tomto čase, mezi těmito lidmi.

Je jasné, že Víra se nemůže zrodit z racionálního myšlení. Je to globální prožívání, subjektívní odhalení, které odhaluje všeobecný obsah na úrovni rozumu v subjektivní pravdu, určenou právě tomuto člověku, který prožívá toto všeobecné odhalení jako svoji vnitřní subjektivní pravdu. Když není Víra a je jen přetvářka, že věřím, tehdy je potřeba osvojit si všechno, co Tradice nabízí. Texty, metodiky, technologie, poznání v maximální možné míře. Tento člověk nevěří Duchovní Tradici, ale má postoj ke Škole jako k jedné z možných variant.

Netvrdím, že moje interpretace je ta nejsprávnější. Máte-li jinou interpretaci, tak vám říkám: pokud Věříte, tak dělejte. Budu rád za jakékoli objektivizace. Teoreticky o tom nebudu diskutovat, protože to je moje Víra, je to moje vnitřní přesvědčení o tom, co dělám a v čem žiji. Každý si sám určuje stupeň svých potřeb komunikovat s Tradicí a sami určujete, jaké překážky jste schopni překonat, abyste tuto potřebu zrealizovali. Je možné spolupracovat a přiblížit se k Tradici, je k tomu obrovské množství variant.

Ale ti, kteří pociťují potřebu projít duchovní cestu do konce a objektivizovat sami pro sebe Tradici ve světě lidí, si musí zapamatovat objem tohoto úkolu a nutné úsilí jak vnitřního, tak i vnějšího charakteru.

Být připraven svědčit tuto cestu. Bylo by dobré, kdybyste si uvědomovali stupeň své zapojenosti. Služba v Tradici je aktivní pozicí při řešení hlavního úkolu.

Objektivizovat hlavní krédo Tradice, její symbol Víry samým sebou. Je to těžké, ale když Tradice říká, že to možné je, já tomu Věřím.

I. N. Kalinauskas znovu přednáší v Praze!

Posted by key86 in Aktuality on 20-05-2016

pozvanka