Bajka

Přednáška I. N. Kalinauskase (Slovensko, červen 2002)

Povím vám bajku.

Bajka se jmenuje Proč?

Proč je potřebné profesionální ovládání psychoenergetického nástroje? To, co dohromady nazýváme psychoenergetika, má každý člověk.

Vědecká pozorování určila tuto funkci jako prostorové přijetí, které obsluhuje mechanismus budoucího odrazu. Když to řekneme jednoduše, tak je to předvídání. To znamená, že každý člověk na podvědomé úrovni má možnost předvídat různé události v realitě.

Právě proto jsou známy případy, kdy si člověk nesedne do letadla, i když může. Stává se potom to, že právě to letadlo, kterým měl letět, havaruje. Anebo člověk najednou zničehonic přechází na druhou stranu ulice, a kdyby nepřešel, tak by mu na hlavu spadnul kus střechy. Uvádím jasné příklady. Ale tento mechanismus pracuje neustále v podvědomí, na úrovni toho, co nazýváme intuice, ať tak či onak má vliv na naše jednání a rozhodování. A když se z nějakého důvodu tento nástroj rozbije, anebo se racionálně ignoruje, člověk velmi často dělá přesný opak toho, co by měl udělat.

Nejde tam, kde to je bezpečné, ale jde tam, kde je to nebezpečné. Sedá si do toho letadla, které havaruje. Vědecká pozorování potvrzují i to, že podobný mechanismus funguje i u vyšších zvířat. Ale budoucí odraz je jedním z nejvíc zjevných příznaků, kterým se odlišují lidé od zvířat.

Ještě jednou opakuji, že ty signály, které jdou z reality tímto kanálem, jsou slabší, než náš práh uvědomění. Je úplně přirozené, že lidé po dobu celé historie lidstva hledali a nacházeli rozličné způsoby více nebo méně uvědomělého využití této osobitosti člověka. Až do profesionálního zvládnutí tohoto nástroje. Samozřejmě že v první řadě to byli profesionálové rozličných kultů – žreci, žrekyně, pifijové ve starém Řecku, egyptští žreci atd., to znamená služebníci různých kultů. Hledali a zpracovávali různé praktiky přijímání na zesílení citlivosti, používali na to různé praktiky, drogy a halucinogenní látky, protože tímto způsobem si dávali právo být spojujícím ohniskem mezi obyčejnými lidmi a bohy, démony a jinými aspekty reality, jinými světy. Až tehdy, když náboženství získalo sociální statut, až tehdy se objevila možnost být služebníkem, který nemusel ovládat profesionálně psychoenergetiku, protože… Ale předtím člověk neměl jinou možnost jak dokázat svoje právo být služebníkem kultu. Toto je jeden směr v historii lidstva, při kterém se používalo profesionální osvojení toho, co my nyní nazýváme psychoenergetika. To byla motivace pro profesionální ovládání psychoenergetiky tradice.

Otázka: Vzít pod zákon školy může jen Mistr. Znamená to, že je to formální rituál?

I.N.K: Ano, je to jediný rituál v naší tradici. Ale když člověk má kvalifikaci Mistr, tak to z vnitřní strany znamená, že je to člověk, který se začal učit a nemá právo odmítnout, nebo sám se rozhodovat, nebo říci ne, pro tebe to je ještě brzy, jděte k jinému.

Je jich hodně. Nebo mi zatelefonuj a udělám to hned po telefonu. To skutečně není velká práce. Položit otázku, dostat odpověď a říct to člověku. Pracovat trochu jako rádio. Jinak nemáme žádné fixované rituály.

Vaše duchovní cesta, to je vaše cesta, nikdo ji za vás neprojde, nikdo vás násilím po ní tahat nebude, nikdo vám ji nezmění, když to neuděláte vy sami.

Podstata spočívá v tom, řečeno jazykem naší tradice, že profesionální ovládání toho, co my nazýváme psychoenergetický instrument, zvyšuje možnost realizace toho, co dostáváme ze stavu rezonance mezi subjektivní a objektivní realitou.

Otázka: Igore Nikolajeviči, ale když člověk chce projít duchovní cestu, tak to je přece vztah vnitřní a venkovní práce. Vždyť on nemůže dělat jen vnitřní nebo venkovní práci…

I.N.K: Může. A nejen, že může, on to tak také dělá. Dělá to, protože žije. Jeho život je venkovní práce. Já si myslím, že tady můžeme být solidární s národním moudrem, že život je nejlepším učitelem. Ale když člověk na základě svých vnitřních příčin začíná potřebovat nějakou pomoc, to tedy znamená, že on začíná hledat učitele, instruktora, mistra a prosí o tuto pomoc. A když sám pro sebe přijímá to, co chtěl, že dostal pomoc, kterou chtěl, potom zdržovat takového člověka je také opravdu hloupost.

Člověk naší tradice přichází a odchází do jakékoliv situace svobodně. A když budeme mít jen trochu zdravé logiky, tak je velmi lehké pochopit jednoduchý fakt, že když tradice dovoluje několikanásobný odchod zpod Zákona tradice a opětovný návrat pod Zákon tradice, tak jaké tady mohou platit ještě jiné argumenty. Ne jedenkrát. Myslím si, že v tom je zkoncentrovaná celá ideologie tradice. Já sám osobně vím o známých případech, kdy člověk vyšel zpod Zákona tradice, opustil prostranství tradice, potom po nějaké době se opět obrátil k tradici a vešel pod Zákon.

Druhý směr. Přirozeně, že druhý směr byl spojený s tím, že lidé chtěli získat možnosti, kterými by mohli působit na realitu a jiné lidi. A takovým způsobem mohli působit a vyhýbat se jen sociálnímu regulování.

Mistr, jestliže je Mistr, nesmí nikdy zapomenout, že člověka po duchovní cestě nevede on, ale jen pomáhá, když ho o to člověk poprosil a je to potřebné pro projití jeho Duchovní cesty.

Pomáhá mu správně se vyzbrojit potřebnými znalostmi, jídlem, pitím, mapami atd. Protože nikdo nemůže znát všechny zvláštnosti individuální varianty duchovní cesty v nitru tradice každého člověka. Toto říkám přímo do kamery, všem těm, kteří se na mě dívají. Tohle je mimořádně důležité.

Co se týká hranic naší tradice, tak v naší tradici nebyly žádné speciální kurzy léčení a jsem přesvědčený, že ani nebudou. Nejsou potřeba. Protože tradice tvrdí to, v co je těžké uvěřit, že neexistuje takový pojem, jako je zdraví a choroba, ale je jenom pojem tekoucího stavu organismu, který závisí na kvalitě rezonance mezi subjektivní a objektivní realitou. Z tohoto pohledu je léčitelství v naší tradici pomoc k opětovnému získání rezonance, ale to není tak jednoduché, a právě proto se můžete obrátit, ke komu chcete nebo kam chcete. Ale když byste měli platit tím, že se máte zřeknout tradice, tak si to dobře rozmyslete.

Druhý směr motivace, to je magie. Podle nejširšího určení je magie využitím přírody určitým způsobem. Ale v nitru naší tradice nemáme takové cíle, které by vyžadovaly využívat síly přírody, navíc příroda je taktéž částí reality.

Tradice hovoří jen o jednom. O rezonanci mezi subjektivní a objektivní realitou.