Dospělí lidé

Čím se liší duchovní společenství od ostatních společenství? Liší se tím, že se tady setkávají dospělí lidé, kteří nepotřebují „otce“ (v podobě Pána Boha, Mahátmy …), bez kterého obyčejní lidé nejsou schopni vyjít za hranice bytí.

Taková pasivita je ukázaná ve filmu Gándhí. Člověk, který chce být členem duchovního společenství, si před sebe klade úkol stát se dospělým člověkem. Dospělým z pozice duchovního společenství. Stává se člověkem, který žije tak, jak žije, jedná tak, jak jedná, přemýšlí tak, jak přemýšlí. Je takový, protože takový chce být a nachází způsoby, aby takový mohl být. Jeho rozvoj, jeho život, jeho bytí závisí pouze na něm a na jeho cílevědomosti. Samozřejmě, že toto všechno se děje za pomoci Dialogu mezi ním a Světem. V tomto světe je však takový člověk sám.

Může se spojovat i rozpojovat s kým nebo s čím chce. Je to jeho věc. Psychologicky je to dospělý člověk, a to znamená, že je to člověk sám pro sebe, v bytí sebe samého pro sebe. Je podmíněný z nitra. Všechny jeho hranice jsou určeny z nitra. Na to, aby mohl být takovým, jakým chce být, nepotřebuje nic zvenku. V jakékoliv situaci je takový, jaký je. Smysl a obsah jakéhokoliv reálného duchovního učení, které se zabývá transformací člověka, je v tom, aby se člověk stal dospělým z pohledu duchovnosti. Potom je jeho osud, jeho život jeho vlastní záležitostí. Už se mu tady nedá pomoci a ani to nemá význam. Člověk začíná být tvůrcem svého života. Sám nachází situace a informace, které potřebuje. Dospělý člověk je udělaný z nitra a zvenku ho už nic neovlivní.

Takový člověk není k ničemu připoutaný. To však neznamená, že je mu všechno jedno. K ničemu není připoutaný právě proto, že je absolutně podmíněný z nitra.

Ve filmu Gándhí však na to velmi málo poukazují. Ukazují, co a jak Gándhí dělal, jaké vytvářel události a jak je ovlivňoval. Proč je však ovlivňoval, proč byl nezávislý ve vztahu k těmto situacím, to ve filmu ukázané není. Ve filmu chybí vnitřní cíl, o který se snaží člověk, který je unikátní. Unikátní ve svém duchovním obsahu.

Takový člověk je vždy a ve všem velmi aktivní.

Nestimuluje ho vnější prostředí. Neříká: „Jsem takový, protože vnější situace je taková.“ Říká: „Jsem takový, protože v mém nitru je to tak.“ Takto se projevuje i vnitřní síla. Je třeba si to uvědomit, pozorovat to a neustále na to myslet.