Hranice a strachy

Co si můžeme představit pod pojmem strach? Co je hranicí mezi subjektivní a objektivní realitou?

Představte si, že chcete určit, jak zvučí nějaký objekt. Na to, abyste to mohli udělat, potřebujete projít za hranice subjektivní reality a vpustit toto zvučení do sebe. V momentě, jak to uděláte, aktivizujete jeden z regulujících strachů.

1.
Jednou z možností, jak se dostat k hranicím subjektivního a objektivního Světa, je „čin“. Potřeba projít tyto hranice může vyvolat strach z vykonání činu. Strach často vede k tomu, že člověk vnitřně prohraje dřív, než začne něco dělat.

2.
Pokud u člověka vzniká touha po poznání, pokud se v něm aktivizuje taková potřeba, aktivizuje se zároveň i strach z nekonečna. Takový strach vzniká při pokusu pochopit nekonečno za pomoci konečného. Na to, aby se dala pochopit nekonečnost, je potřebné prožívání. Člověk, který není schopný prožít nekonečnost, nemůže s ní být v rezonanci. Na rezonanci se můžeme podívat jako na prostor bez hranic, prostor bez centrické orientace na sebe. Stabilní sebeuvědomění nám při prožívání nekonečna ochraňuje naši celistvost. Pokud nedokážeme prožít nekonečno, nedokážeme ani plně pocítit rezonanci. Cesta, kterou se dá tento problém vyřešit, je spojená s nahromaděním pocitových prožívání nekonečna. Prostředek, kterým můžeme překonat strach z nekonečna, je humor. Právě proto je třeba co nejčastěji žertovat na „vznešená témata“.

3.
Když se k potřebě po poznání připojí i sociální motivace, vzniká strach ze sebe samého. Tento strach se dá překonat, pokud člověk touží, myslí a dělá jedno a to samé Takovým způsobem je možné dosáhnou celistvé osobnosti. Tento úkol se těžko realizuje. Těžší už je jen dosáhnutí maximální rezonance mezi objektivní a subjektivní realitou. Strach ze sebe samého se projevuje sklíčeností. Obrovské množství energie ztrácíme kvůli našemu neustálému pohybu mezi „mánií velikosti“ a „komplexem malého člověka“. Tento strach se dá překonat tím, že budete v každém momentě, v každé situace adekvátní.

4.
Strach z toho, že něco skončí, je strach ze smrti a z choroby. Kult prodloužení života z pohledu prožívání objektivní reality je velmi pochybný. Jakákoliv bolest je projevem reakce na strach. Strach z toho, že něco skončí, je možné překonat následovně: není ani zdraví, ani nemoc. Je jedině živá podstata v obrovském Světě živého. Podle toho jaký strach dominuje v člověku, můžeme určit jeho aktuální potřeby.

Člověk si jen velmi těžce přiznává existenci těchto strachů. Proto lidé velmi často vytvářejí skupiny, kde jeden druhého uklidňují.

Bez uvědomění si toho, jak v našem nitru pracují mechanizmy strachů, neexistuje reálný rozvoj. Práce na překonání jednotlivých strachů je individuální. Nejvíc problémů však vzniká při překonávání strachu z nekonečna. Komunikujte s nekonečností. Představujte si čisté, bezoblačné anebo hvězdnaté nebe. Neustále si připomínejte, že žijeme ve Vesmíru.

Je důležité si pamatovat, že problémy nejsou špatné, protože člověk je dítě problémů. Před problémy není třeba se skrývat. Takový přístup vám ulehčí práci při poznávání a překonávání strachů. Je třeba si také vytvořit vztah k prožívání. Prožívání je třeba přijmout jako osobitní formu práce. Takovým způsobem zaplníte mezery mezi informačně-logickou a citovou oblastí vědomí.