Mistr

Byl jsem a stále jsem hluboce přesvědčený o tom, že duchovnost není žádná ideologie, ani žádné náboženství. Je to univerzita člověka, jeho právo na bytí.

Jsem přesvědčený o tom, že je důležité, aby se v 21. století zrodil základ nové psychocivilizace. Jednoznačně vzniká taková potřeba. Mnozí se o to už pokoušejí a tento úkol se jednoznačně začleňuje do řešení úloh nemarginální duchovnosti.

Po dobu celé historie lidstva existují duchovní tradice, to znamená určitá společenství, která jsou určená na odevzdávání poznání, na osvojení si duchovní přírody člověka. Každá tradice má návod pro uživatele výrobku, který se jmenuje člověk. Když se objevuje člověk, který se chce zpočátku stát gramotným uživatelem, později pokročilým uživatelem a potom i pánem sebe samého, je přirozené, že tradice je pro něho návodem na používání. Jednomu stačí málo, druhý potřebuje víc. Je to specifická, velmi individuální činnost, protože objekt této činnosti je vždy jedinečný a unikátní.

Co je důležité pochopit? Je to specifická činnost, která není nasměrovaná na zdokonalení světa a spásu lidstva, ale na sebe jako na vtělení. Je určená k tomu, abyste se mohli stát gramotným a pokročilým uživatelem a když to stihnete, tak i pánem a hospodářem sebe samého.

Seznámit se je klíčové slovo! Seznámit se – ne poznat. Reálně se seznámit se světem subjektivního je možné tak za dvanáct až patnáct let nepřetržité práce. V tradici, která žije na trhu života, je uvědomění si tohoto faktu životně důležité.

Vesmír uvnitř. Je to subjektivní realita, kterou člověk téměř vůbec nezná. Když nezná, nemůže ji používat a jejím pánem se stává MY.

Obsáhnutí. Je zajímavá, ale dlouhodobá činnost, a kromě toho v subjektivním světě člověka ne všechno je předurčeno na pochopení. Tradice nabízí cestu seznámení se se sebou: se svojí tělesností, prožíváními, nadvědomím a podvědomím. Seznámit se je třeba kvůli dobré orientaci, gramotnému používání a nakonec k ovládnutí celého svého hospodářství.

Přes bránu se nedá projít spolu s MY. Projít může pouze . S MY to nejde. Na to, aby bylo možné projít, je třeba zůstat sám se světem, bez MY uvnitř. A na to je třeba seznámit se se sebou. Abychom mohli říct: „ – sám“.