Překladatel

Překladatel knih I.N.Kalinauskase

SÁM SE SVĚTEM
  • Žijeme ve Světě, na Zemi, někde v konkrétním domě. To znamená, že jsem nějakým způsobem spojený s okolním Světem a lidmi, v určité míře jsem s nimi v Dialogu. A jaký je dialog každého z nás? Kde je „JÁ“ každého z nás? V čem je tu problém?Od určitého momentu života si každý z nás uvědomí sám sebe. Ale čím si uvědomujeme sebe? Jaký jsem „JÁ“? Kde je to „JÁ“? Co to je? Rozum? Tělo? City? Vědomí? Když popřemýšlíme, zdá se, že nic z těchto věcí nemůže být naším „pravdivým JÁ“ ani odděleně, ani vcelku. To znamená, že nevím, kdo jsem „JÁ“, i když jsem nepřetržitě v Dialogu s jinými lidmi a Světem. A jaký je potom můj Dialog se Světem? Jaký je můj Dialog s jinými lidmi, kteří jsou do určité míry mně podobní a též neznají svoje „JÁ“?
DUCHOVNÍ SPOLEČENSTVÍ
  • Vyrostli jsme v období, kdy prakticky nejsou duchovní tradice. Informace o duchovních tradicích se k nám dostaly především prostřednictvím knih, ale i ty se staly dostupnými jen v nedávné minulosti. Jen někteří z nás měli možnost setkat se a být v kontaktu se živými nositeli duchovní tradice. Proto i vznikly velké dohady.
  • Skutečným obsahem duchovní tradice je cesta k absolutní pravdě. Základní hodnotou libovolné duchovní tradice je absolutní pravda v kvalitě, která odpovídá principu: čas, místo a lidé. Libovolná živá duchovní tradice v sobě obsahuje reflexi toho, že dosažení absolutní pravdy je nejsložitější úlohou ze všech složitých úloh, které si člověk může zadat.Přirozeně, že sama cesta i život po dobu této cesty obsahují nespočetné množství detailů konkrétního obsahu, konkrétních protiřečení, nebezpečí, pobláznění, pádů a vítězství.
JE TŘEBA ŽÍT
  • Byl jsem a vždy budu zastáncem toho, že když se chce společnost lidsky rozvíjet, musí umožňovat rozvoj aktivního subjektu, aktivitu, a ne pasivitu. Lidé tak budou i méně nemocní, mezilidské vztahy budou kvalitnější, uděláme tak více a budeme zajímavěji žít.ŽÍT. BÝT ŽIVÝM.
    TO ZNAMENÁ BÝT NESMRTELNÝM, DOKUD ŽIJEŠ.
    NESMRTELNÝ.