Režisér

Igor Nikolajevič Kalinauskas začal zkoušet své režisérské umění ještě během studia na Státní divadelní škole „Ščukina“. Od začátku profesionální kariéry hledal možnost realizace dvou idejí: touhu po vlastním divadle a rozpracování unikátního systému přípravy herců. Od roku 1970 do roku 1984 působil jako režisér v Astrachani, Ordžonikidze, Minsku, Vilniusu a v jiných městech.

Při práci s profesionálními herci pokračoval režisér „Nikolajevič“ ve vytváření svého systému a využíval k tomu nejnovější výzkum z oblasti psychologie, vlastní pozorování a zkušenosti divadelních pedagogů. Na profesionální scéně ve Státním Ruském dramatickém divadle ve Vilniusu se jasným příkladem spojení úspěšného režiséra a pedagoga stala představení: „Aréna“ I. Fridberga a „Fenomén“ G. Gorina.

Ale jakkoliv si režisér „Nikolajevič“ vážil možností a předností profesionální scény, při sebemenší příležitosti se vracel k myšlence vlastního divadla. Tak se zrodila divadelní studia v Daugavpilsu, v Kaluze, Vilniusu a v Kyjevě. Představení od J.Švarce „Drak“ , „Španělské zábavy“ Tirsa de Molino, „Tak proč nejsme ve Vittenbergu?“ na motivy Shakespearovy tragédie „Hamlet“, je možné plným právem nazvat nejen představeními, které režíroval Igor Nikolajevič, ale Divadlem Igora Nikolajeviče.